I killed the prom queen

Potřebuji se vyzpovídat. Dneska je toho na mě na jeden den nějak moc. Byla jsem v kině na Nádherných bytostech (skvělý film, doporučuji) s kamarádem, ale asi to jeden z nás cítil jinak než jako pouhé kamarádství. A jedna malá nápověda - já to nebyla. Bohužel v téhle prekérní situaci jsem už jednou byla a s tím klukem jsem už pak nedokázala promluvit. Už to bylo prostě divný, chápete. Mám v hlavě hrozný zmatek, doufám, že to tentokrát takhle nedopadne. Není ale divný se k sobě chovat, jakože se nic nestalo, když oba moc dobře víme, že to není pravda? Není nepřirozený dělat, jakože jsme na tenhle malý incident zapomněli a jakože tyhle city nikdy neexistovali? Jde to vůbec? Cítím z toho úzkost. Dneska mi to psaní nějak nejde, nenacházím slova na popsání mých zmatených pocitů a vůbec. Nejsem si ani jistá, jestli dělám dobře, když to sem píšu. Vlastně si jsem jistá, nedělám dobře. Ale já to potřebovala někam napsat. Někam, kde si to nebudu číst jen já, měla jsem touhu sdílet svoje pocity s někým, koho neznám a tohle je jediná možná příležitost.

Další věc. Pár měsíců zpátky jsem měla něco s jedním klukem. Tenkrát mě ale poslal k vodě a mě to celkem mrzelo. Oklepala jsem se ale rychle, nebo jsem aspoň dělala, že ano. Ve skutečnosti mě to hryzalo až do dneška. Cítila jsem se s ním vážně dobře, ale abych pravdu řekla, sama nevím, co jsem k němu ve skutečnosti cítila. Pravda ale je, že vždycky když kolem mě prošel, projel mnou pocit štěstí i smutku. Štěstí, že jsem ho viděla a smutku, že si mě ani nevšiml. V pátek jsme byli na menší akci a on tam byl taky. Bavili jsme se a bylo to fajn. Dneska mi napsal, že ho mrzí, co tenkrát udělal, že to pokazil a tak. A já najednou nevím, co k němu teď cítím. Ve skrytu duše jsem vždycky doufala, že se tohle stane. Trvalo mu to o něco déle, než jsem chtěla, ale stalo se to. Jsem z toho všeho ještě zmatenější, ale stejně - jsem šťastná. Doufám, že tentokrát to dopadne dobře. Měla bych si ve svých citech udělat malou údržbu. Každopádně v tento den jsem doufala hrozně dlouho. Vždycky jsem si ho promítala v hlavě a říkala si, že buď ho odpálkuji, aby věděl, jako jsem se cítila já tenkrát, nebo budu stejná jako předtím. Ale on ví, že udělal chybu, vím to. Teď jen zbývá otázka, jestli propadnou naivitě tak, jak se mi to povedlo minule.

I don't know what I want anymore.