You're a lover of the wild and a joker of the heart, but are you mine?

V noci jsem přemýšlela. Přemýšlela jsem déle jak do tří ráno, tehdy mě přestalo bavit dívat se na hodinky. A tak si říkám - mám tohle za potřebí? Přijde mi, že jsou lidé, kteří prostě nikdy neudělají tu správnou věc. A vy to víte. Ale stejně v nejhlubších koutech vaší duše doufáte, že nakonec udělají to, co mají. To, co je správné. Jak může být někdo tak hodný a zároveň v sobě nosit i pravý opak? Nebaví mě to. Znova.

A všichni mi říkají ať přestanu hubnout. Ještě chvíli to do mě budou solit a já vážně přestanu. Ale nesmím, nedokážu to. Vidím se pořád hrozně moc tlustá. Vždycky to tak bylo. Akorát jsem časem přišla na to, že když veřejně řeknete, že si připadáte tlustá, lidé vás tak začnou brát. Proto raději neříkám nic a svoje pocity si nosím všude s sebou. Hrozně mě dostalo, když mi spolužačka řekla, že nosí velikost kalhot 32. O tomhle se mi bude asi ještě pár týdnů zdát. 32? To jako vážně? Neříkám, že jsem velikost 42, ale do 32 bych se nenarvala ani kdyby na tom měl záviset můj život. Ale moc bych si to přála.

A jinak mě nebaví lidé, o kterých nevím, co si mám myslet. O kterých nevím, jak smýšlí o mě. Protože jeden den se zdá, že mě mají rádi, druhý den bych bez pochyb řekla, že ke mě cítí nenávist. A přitom tihle lidé jsou největší zloději štěstí a nikomu nic nepřejí. Ale když si oni skopnou palec, tak je vina na všech, jen ne na nich. Věčně vydeptaní, nepřející, chladní, sebestřední, falešní. Hodně štěstí v životě.